Na základě prostudování návrhu výše zmíněného zákona bychom se rádi vyjádřili k některým částem této předlohy.
1. Zahraniční osoby kolektivního investování
První okruh připomínek se týká zahraničních osob kolektivního investování, jejichž činnost a distribuci podílových listů a akcií jejich „jednotek“ na území České republiky návrh upravuje. Z textu návrhu vyplývá, že předložená úprava směřuje k systému poněkud odlišnému oproti většině zemí EU. Nutnost založení pobočky (byť pro instituce kolektivního investování mimo Směrnici) je procedura, která se nevyskytuje v rámci EU ani v případě Evropských zemí mimo EU (Švýcarsko). Problém má dvě dimenze:
Budoucí uspořádání po přistoupení ČR k EU:
Myšlenkou jednotného evropského „pasu“ pro instituce kolektivního investování je zjednodušení licenčního řízení před regulátorem jiného státu v rámci standardního prostředí, nikoli samotné umožnění „podnikání“ v oblasti kolektivního investování.
AKAT je toho názoru, že i ostatní instituce kolektivního investování by měli mít možnost „podnikat“ bez nutnosti pobočku zakládat za předpokladu, že k tomu získají povolení Komise. Toto je dle názoru AKAT standardní úprava v rámci EU. Vedle tohoto právního pohledu navíc přistupuje pohled praktický. Zahraniční instituce kolektivního investování nepodnikají v druhých zemích „samy o sobě“, ale prostřednictvím jiných (licencovaných) osob (distributorů). Samotná aktivita těchto osob (kolektivního investování) je tedy maximálně omezena na marketing, avšak i tady je většinou prováděna institucemi jinými (domácími). Tak i z daňového hlediska bychom stěží nalezli aktivitu, která by podléhala danění v případě stále provozovny, neboť tato provozovna by neměla žádné příjmy z aktivit na území ČR.
Proto se AKAT domnívá, že ustanovení vyžadující nutnost pobočky nepřispěje ani k vyšší ochraně investorů ani k efektivnějšímu výběru daní, ale pouze zvýší náklady (a tím sníží výnos pro investory, podílníky).
Doba do přistoupení ČR k EU:
AKAT považuje za krajně nevhodné měnit (již potřetí) systém registrace a možnosti distribuce zahraničních osob kolektivního investování v ČR. Tento krok by byl jistě vnímán jako neschopnost ČR „konvergovat“ k Evropským standardům, kdy jsou permanentně měněny podmínky, za kterých je možné distribuci ZOKI provádět. Znamenal by mimo jiné náklady, které (jak již bylo zmíněno výše) nejsou odůvodněné ani ochanou investorů ani fiskálně.
Argument o jednostrannosti zde není na místě, neboť nic nebrání již dnes českým institucím (investičním společnostem) působit (distribuovat své podílové listy) v zemích EU v případě, že získají povolení místního regulátora – samozřejmě bez nutnosti zřizovat pobočky.
2. Problematika listinných jednotek a jednotek zahraničních osob kolektivního investování
Dle názoru AKAT je navrhovaná úprava značně problematická, především z praktického hlediska. Nejen, že by tento požadavek značně zdražoval služby (nutnost budování systému apod.), ale také je velmi problematicky aplikovatelný v případě zahraničních osob kolektivního investování (včetně chybějící provazby v rámci téhož zákona).
3. Problematika depozitáře
AKAT považuje za důležité explicitně stanovit povinnost držet veškeré cenné papíry (bez ohledu na to, zda se jedná o dematerializované nebo listinné, zahraniční nebo tuzemské) prostřednictvím depozitáře. Navrhované znění podle AKAT není dostačující (přes vysvětlení v komentáři k zákonu). Pozice depozitáře by měla být (v duchu Směrnice) explicitně stanovena, abychom předešli různým výkladům a v konečném důsledku problémům, které postihly některé fondů v nedávné době v ČR. Je to právě skutečnost, že jediným místem, které efektivně manipuluje ve fázi vypořádání s cennými papíry a peněžními prostředky je depozitářská banka, které může těmto případům účinně zabránit. Podle názoru AKAT se jedná o jeden ze zásadních principů regulace a ochrany investorů.
S pozdravem
Mgr. Jan Barta
Vedoucí sekce kolektivního investování AKAT